Vyrábíte správnou rychlostí, měli byste přidat, nebo naopak zvolnit? Přesně tuto otázku si dokážete zodpovědět, pokud začnete měřit výkon. Ještě lépe řečeno: pokud začnete výkon měřit správně. Zacházet s výkonovými ukazateli tak, aby vám poskytly užitečné a relevantní údaje, není žádný med. Čeká vás pár nástrah, s kterými si musíte poradit. Stojí to ale za to, přínosů pro vaši výrobu má měření výkonu víc než dost.
Jak (ne)měřit výkon
Skutečné množství kusů, které se vám v každý jednotlivý okamžik podaří vyrobit, v porovnání s kusy, které jste v danou chvíli vyrobit plánovali. Tak se měří výkon, jeden z klíčových výrobních ukazatelů. Pozor, výkon NENÍ plnění. Tak, jak popisuji v tomto textu, se na výkon nahlíží z hlediska celkové efektivity výroby (zkráceně OEE).
Zatímco pro správné měření dostupnosti potřebujete vědět “jen” to, jakou část směny skutečně vyrábíte, s výkonem je to o trochu složitější. Měření výkonu má svá specifika a nástrahy, které mohou výsledky snadno zkreslit. Ale žádné strachy. Všechno se dá zvládnout, všechno se dá vyřešit.
Výrobní norma vás zbytečně zmate
Potenciální zádrhel vás čeká už na začátku, respektive před začátkem měření. Už víte, že je vaším cílem porovnat skutečnou produkci s plánovanou produkcí. Jakou hodnotu ovšem ona plánovaná produkce představuje? Kde vezmete číslo, které při posuzování (ne)adekvátního výkonu výroby budete brát jako míru?
Řada firem řeší situaci tak, že coby hodnotu plánovaného výstupu dosadí hodnotu danou maximálním výkonem stroje. Nebo ještě hůř “průměrný” výkon, kterého operátoři dosahují (mají dosahovat). Zkrátka výrobní normu.
Nemluvě o tom, nakolik ožehavá záležitost výrobní norma je, tento postup je špatně.
Správná hodnota plánovaného výstupu má být stanovená jako maximální možná stabilní produkce. A sice s ohledem na to, jaký produkt se zrovna v lince nebo na stroji vyrábí. Protože co produkt, to odlišná plánovaná produkce. Proč? Co když se ve vaší lince nebo na vašich strojích vyrábí v průběhu týdne několik různých produktů? V takovém případě se zákonitě doberete zkreslených výsledků.
Pro správné měření výkonu zkrátka potřebujete vědět, jak rychle má váš stroj daný produkt vyrábět. Stanovujte ideální rychlost s ohledem na konkrétní okamžik. Změňte plánovaný výstup tehdy, kdy je to potřeba. Že došlo ke změně produktu a tudíž i změně rychlosti výroby, musíte v dalších krocích – například při měření celkové efektivity výroby – zohlednit. Vždy.
Bez měření dostupnosti nezměříte výkon
Výkon můžete měřit výhradně v době, kdy je stroj v produkci. Tedy právě tehdy, kdy je výroba dostupná. Z toho plyne, že pokud se hodláte zabývat měřením výkonu, musíte nejprve začít měřit dostupnost. A právě zde můžete narazit na další kámen úrazu. Pokud je stroj v běhu, znamená to, že je dostupný. A tehdy PATŘÍ do měření výkonu také čas, kdy operátor stroj sice už rozběhne, ale stále se věnuje dodatečnému nastavení stroje nebo výrobě prvokusů.
Že je takový výsledek zkreslený a ubírá vám na výkonu, protože stroje logicky v přepočtu vyrobí méně?
Máte pravdu. Zkracovat uměle skutečný čas výroby by ale byla chyba, přísný prohřešek proti správnému měření OEE. Spíš se hodí položit si otázku, jestli je nutné, aby operátor opakovaně trávil čas nastavováním stroje. Zvlášť dnes, kdy se dají podobné záležitosti řešit jednorázovou investicí do programů, které stroje “naučí” si nastavení zapamatovat a přenastavit se samovolně.
Známe firmy, kde tvrdili, že to nejde. A pak se jim podařilo přesně tímto způsobem srazit čas potřebný k přenastavení stroje z desítek minut na minuty.
Zmetkovitost se počítá
Pokud má výsledek vašeho měření odpovídat skutečnému výkonu, musíte počítat i s neshodnými kusy. Pokud chcete počítat výkon správně, musíte počítat i s NOK. Třebaže většina výrobců má snahu předstírat, že do skutečné produkce nepatří, opak je pravdou.
Zmetky JSOU součástí měření výkonu. A je to vlastně dobře. V prvním kroku ušetříte čas s jejich evidencí a počítáním. Zlepší se vám hodnoty výkonu. A práci s kvalitou vám stejně nikdo neodpáře.
Co se týká výkonové složky OEE, je úkolem operátora to, aby začal vyrábět co nejdřív po spuštění stroje. (Čímž volně navazujeme na problematiku dostupnosti a výkonu popsanou výše.) To, jestli stroj v danou chvíli vyrábí kvalitu nebo nekvalitu, řeší zvlášť už zmiňovaná kategorie “kvalita”, poslední složka OEE.
Měření výkonu je nepochybně krok správným směrem. Pokud znáte optimální rychlost, které mají vaše stroje dosahovat, znamená to, že v každé fázi výroby víte, jestli stíháte práci dokončit včas. Nebo jestli musíte – například v případě poruchy jednoho ze strojů – hledat řešení.
Pokud navíc k měření dostupnosti a výkonu časem přidáte i měření kvality, získáte všechna data pro měření zmiňovaného OEE, výrobního ukazatele, který má pro jakékoliv budoucí zlepšení vaší výroby největší přínos a hodnotu.
Měřte výkon, vyrábějte lépe. Co nejdřív.
