Jak si poradí novopečený mistr výroby se svou novou funkcí a se zařízením Plantyst?

Dnes ráno míří mé kroky jako každý den do práce, cestou přemýšlím, co mě tam čeká, honí se mi hlavou spousty myšlenek a pocitů, někdy si s nimi ani nevím rady. Přicházím do tiskárny, převlékám se a všechno mi připadá normální. Ale není, kolem 8. ke mně přijde šéf výroby a řekne mi: „Víš, že jsi tu už víc jak 6 let? Co kdybychom z Tebe udělali mistra?“ Nechápal jsem. Ale pak jsem celkem radostně přikývl. Vůbec mi v té chvíli nedocházelo, co to pro mě znamená.

Mistrem výroby

O půl hodiny později to šéf rozhlásil po celé hale, najednou jsem mistr výroby a ostatní jsou mí podřízení. Já sám mám pocity smíšené, někteří ke mně chodí, gratulují mi, poplácávají po ramenou, jiní si dělají legraci, že už teď nebudu muset nic dělat…a někteří to nekomentují a jdou si zase po svých. Netuším, co se jim honí hlavou. Nechávám to být a v duchu si říkám, jak vlastně budu postupovat. Nemám zkušenost s řízením lidí, mám jen mnohaleté zkušenosti a troufnu si říct i odbornost. Snad mi to bude stačit.

 

Vnímání okolí

A za chvíli jdu po hale a už vidím ty pohledy a divnou šuškandu. Není mi to příjemné, ale co mám dělat? Řeším věci dál, tak jak bych je řešil jako „NE mistr“, přijde mi, že se nic nemění, ale asi to vnímám špatně nebo jinak než ostatní. Po čase si na svou pozici sice nerad, ale zvykám. Postupně si na svou stranu získávám i jemně nedůvěřivé kolegy a kolegyně. Ale samozřejmě je stále několik jedinců, kteří jsou negativističtí a nepříjemní. 

Plantyst

Po několika měsících se objeví v tiskárně náš pan majitel a všem nám ukazuje, jakou má pro nás novinku. Je to malá krabička, skoro se bojím to říct – black box, který dokáže sledovat výrobu online. Říká tomu Plantyst. Názvu moc nerozumím, ale jeho funkci chápu. Údržba přidělává monitory na zdi a my s údivem sledujeme, jaké křivky naše stroje umí vykreslit. Začínáme řešit, co se kde děje, proč jsou nájezdy někde tak pomalé, učíme se orientovat v grafu a už vidím, že to některým lidem příjemné není. Rychle jim (i mně) totiž dojde, že tohle sledování online vidí všichni, včetně ředitele o patro výš. Ale já jsem spokojený, protože mám konečně celkem přesnou představu, jak mi tu výroba šlape (nebo nešlape). Graf vykresluje pěkné, skoro bych až řekl EKG linky, na některé jsem opravdu pyšný. Je vidět, že kluci i holky makají. S těmi problémovými je to na mě, abych vše začal řešit. 

Reálné prostoje

Zjišťuju (jako dřív) důvody větších prostojů, ale teď už přesně vím, že to nebylo deset minut, ani dvacet minut, jak mi někteří tiskaři tvrdí. Je to celá hodina a půl a to prý jen proto, že nemohli najít údržbu. Schytávám to zeshora. Nějak se s tím musím popasovat. To je tedy čertovský vynález. Samozřejmě to všichni řeší a návštěvy šéfů jsou celkem časté. Najednou jsem docela dobrý hromosvod. Přemýšlím o tom, jestli se na to nemám vykašlat. Ale co ty roky práce, která je za mnou vidět? Nevzdám se tak snadno. Potřebuju ale poradit, vést, připadám si v tom strašně sám. Vím, co a jak se děje se stroji, rozumím každé součástce, po zvuku poznám, jak který stroj jede, ale jak zacházet s kolegy? To jsem se zatím neučil a dělám vše spíš intuitivně. 

Vedení lidí

Přání je otcem myšlenky, ani ne po půl roce, kdy používáme Plantyst, si mě vezme můj šéf k sobě. Čekám napjatě, co mi řekne. A kupodivu to, co jsem si přál: „Aby ses v tom tolik neplácal, řekneme ti, jak zacházet s podřízenými, naučíme tě základní pravidla…“ No to brzy!!! Pozdě, ale přece říkám si. Snad jsem do té doby neudělal moc chyb. A co jsem se v oblasti „leadershipu“ (tak tomu teď říkáme, mám být dobrý lídr!) naučil? O tom se dozvíte v příštím čísle. 

 

Lucie Slauková,
manažerka marketingu a zákaznické péče Plantyst
(psáno pro Noviny pro grafický průmysl)